Byla jsem nadšená z toho, že nevím, do čeho jdu. Všichni se mě ptali: „Co tam budete dělat? Jaká to je farma? Kde budete bydlet? Kolik tam je jiných dobrovolníků?”… A mně se líbilo, že nevím. Chtěla troche rozmluvit ve Španělštině, protože jsem začala půl roku před odletem – to se nakonec docela povedlo, protože NIKDO na farmě nemluvil anglicky. Dále jsem se těšila na jiný způsob cestování, než s cestovní agenturou, která plánuje vše od A do Z včetně zastávek na WC. Co jsem naopak nečekala je to, že jsem si našla spoustu přátel, se kterými si doteď dopisuji, hlavně s ostatními dobrovolníky na farmě. Stejně jako drtivá většina Španělů byli neskutečně hodní, nápomocní a snažili se nám předat maximum z jejich kultury, na kterou jsou právem pyšní. Měli jsme štěstí, protože měli auto, a podnikali s námi spoustu výletů po krásách Asturias.

IMG_3432

Vybrala bych 3 momenty, které si navždy budu pamatovat – prvním bylo loučení se na farmě s místními zaměstnanci. Na farmě mimo dobrovolníky a pracovníky ve vedoucích pozicích pracují pouze lidé s nějakým handicapem, kteří předtím prošli jejich „školou.” Při loučení nám zpívali, namalovali obrázek a koupili želé. Věřili, že se tam ještě někdy ukážeme, nebo že si za námi udělají výlet do ČR. Jejich projevy emocí byly tak upřímné jako od malých dětí, a právě o to silnější.

IMG_3440

Druhým momentem byla večeře u jednoho z pracovníků u něj doma v horách – široko daleko nic, jen zelená a hornatá krajina Asturias. Seděli jsme venku, na rožni se opékalo maso, a kamarád do toho zapojil elektrickou kytaru a brnkal pod širým nebem naše oblíbené písničky. Zní to jako děsný kýč, ale byl to přesně ten okamžik, kde se opravdu cítíte být tady a teď a vaše myšlenky se soustředí opravdu jen na přítomnost.

DSC04809

 

Třetím silným zážitkem bylo loučení se se dvěma dobrovolníky. Za dva týdny jsme k sobě měli tak blízko, že jsme si nedokázaly představit, že jedeme domů. Celé dva týdny měli v autě CD s vybranými španělskými písničkami, a když nás vezli k autobusu, stihli na CD napsat věnování a dali nám ho na památku.

Dál by mě lákal Vietnam, Nepál… Ráda bych se vydala učit děti angličtinu, nebo pomoct se stavbou nějaké vesnice. Jako pro studenta jsou pro mě tyto dálky trochu finančně náročné, ale jakmile si to budu moct dovolit, neváhám a jedu!

IMG_3396

 

 

Znáte nás z